Daně jsou vždycky příliš vysoké. To je premisa, na kterou matematiku nepotřebujete, a přitom se na tom shodnou úplně všichni, i Petra Kvitová, co teď bydlí v Monaku.

Pro hospodské jsou však problém jakékoliv daně, a dokonce tak velký, že se nemají problém přiznat k jejich neplacení při diskusi o zavedení registračních pokladen i oficiálními ústy své asociace. Obor, který je pověstný tím, že se v něm šidí na úrovni celého řetězce vztahů (což všichni víme už od dob Vrchní, prchni! nebo aspoň z Ano, šéfe!), má najednou hrůzu z toho, že by někdo viděl úplně všechno, co se v něm děje – přičemž vystavování faktur a dokladů za odebrané a vydané služby a zboží je stav v jiných podnikatelských odvětvích pohříchu celkem normální, pomineme-li řemeslníky, kteří v souvislosti s vydáváním faktur trpí v masovém počtu Alzheimerem (za empatické podpory svých odběratelů).

Je zajímavé, jak je v některých situacích neplacení daní naprosto samozřejmá a pochopitelná věc, za kterou se člověk nestydí, když už má pocit, že není zbytí, aby ji praktikoval – naopak ji dokáže vášnivě obhajovat, stejně jako to činí piráti u nelegálního sdílení filmů nebo blokovači reklamy, kteří jsou hrdí na to, že čtou poskytovaný obsah, aniž by za to cokoliv vydavateli vraceli.

V těchto případech člověk na svou mysl uplatní mentální trik. Systém je nastaven špatně, proto si udělám, co považuji za vhodné já – bez ohledu na obecná pravidla. Já na to přece mám právo. Ovšem běda, když pravidla porušují ostatní! Víte, jak je stát neefektivní? Jak se všechno rozkrádá? Proč bych ty daně měl platit? No, třeba proto, že se člověk nestane jedním z těch, kdo celý systém okrádají a které všichni spokojeně (v hospodě) kritizujeme.

Pokud by asociace hotelů a restaurací chtěla svým členům i nečlenům v pohostinství skutečně pomoci, doporučil bych jí, aby namodelovala a v nějaké krásné jednoduché infografice, jak je teď trendy, všem zákazníkům a taky legislativcům namalovala, kolik různých předpisů musí hospodský plnit, jaké různé poplatky na svých bedrech nese a jak vypadají jeho skutečné marže. A pak by měla začít bít na poplach, jak jsou hospody důležité zvláště na malých městech pro udržení společenského života (což je nezpochybnitelný fakt) a že stát by neměl jít jen cestou represe (pochopitelné), ale také cestou nastavení podmínek, které podnikání svědčí. Což se už netýká jen pohostinských služeb, že. Rozhodně by to mělo větší smysl a hospodští by si získali jistě větší a logičtější podporu od svých zákazníků i dalších podnikatelských oborů než poukazem na to, že jim nezbývá nic jiného než šidit na daních.