Vloni jsme si z Dominikánské republiky přivezli tuhle kamennou krásku. Koupili jsme ji v „naší“ vesnici Las Galeras v malé umělecké galerii, kterou vedla Francouzska a která nabízela překvapivě pěkné věci, ne takové ty prvoplánově komerční záležitosti pro turisty. Majitelka nám prozradila, že soška pochází z Haiti.

Teď nám stojí na privilegovaném místě uprostřed pokoje a je nádherná. Je z jednoho kusu kamene, kterému tam říkali „riverstone“, tedy říční kámen. A jejím autorem je jakýsi César Paul právě ze zničeného Porte-au-Prince. Teď vzpomínám na to, jak jsme ji převáželi v příručním batohu letadlem, jak jsme ji museli ukazovat pasovým kontrolám, protože v letištních skenerech vypadal tenhle předmět zabalený v papíru, igelitech a ručníku notně podezřele. A jak se kontroloři vždycky doširoka usmáli, když viděli, co převážíme a pustili nás na palubu. A přitom to je hodně těžký předmět, a když se socha chytne za břicho nohama vzůru, pilota nebo letušku byste s tím hnali snadno jako s Herkulovým kyjem (zatímco deštník a dvě strašně nebezpečné kovové lžíce nám odbavili jako samostatné zavazadlo-obálku, které s námi letělo přes půlku zeměkoule, aby vyjelo na jezdícím páse v Praze-Ruzyni).

A teď je ta vzpomínka dost smutná. Ta těžce zkoušená země dostala další ránu. Prakticky o ní tady téměř nikdo nic neví, jen občas se objeví krátké zprávy o hladomorech, bídě, korupci a mrtvých. Teď zemětřesení. A přitom tam žijí lidé, kteří dokážou dělat takovéhle krásné věci, nebo psát tak úžasnou literaturu jako René Depestre, který zbásnil Chvalozpěv na ženu-zahradu.

Červený kříž už tam poslal svoje dobrovolníky a vybavení. Číslo účtu sbírající pomoc najdete i na jeho stránkách.

5 komentářů