Novoroční projev prezidenta Volodymyra Zelenského v českém překladu.
Vážení Ukrajinci!
Letošní rok začal 24. února. Bez předmluv a předehry. Naostro. Brzy. Ve čtyři hodiny ráno.
Ve tmě. Nahlas. Bylo to těžké pro mnohé z nás a pro některé děsivé. Uplynulo 311 dní. Pořád to pro nás může být temné, ohlušující a náročné. Ale rozhodně se už nikdy nebudeme bát. A už nikdy se nebudeme stydět.
Byl to náš rok. Rok Ukrajiny. Rok Ukrajinců.
Probudili jsme se 24. února. Do jiného života. Stali jsme se jiným národem. Jinými Ukrajinci. První střely zničily iluze nadobro. Bylo vidět, kdo je kdo. Poznali jsme, čeho jsou schopni přátelé a čeho nepřítel, poznali jsme, čeho jsme schopni my sami.
24. února se miliony z nás rozhodly. Nezvolili jsme bílou, ale modrožlutou vlajku. Nezvolili jsme útěk, ale střet. Střet s nepřítelem. Vzdor a boj.
Výbuchy z 24. února nás zaskočily. Od té doby neslyšíme všechno. A neposloucháme všechny. Říkali nám: Nemáte jinou možnost než se vzdát. Říkáme: nemáme jinou možnost než zvítězit.
24. února jsme začali budovat naše vítězství. Z mnoha cihel – ze stovek dalších vítězství.
Překonali jsme paniku. Neutekli jsme, ale sjednotili se. Překonali jsme pochybnosti, zoufalství a strach. Věřili jsme v sebe a ve svou sílu: ozbrojené síly Ukrajiny, zpravodajské služby, Národní gardu, SBU, síly pro speciální operace, pohraniční stráž, síly územní obrany, síly protivzdušné obrany, policii, státní záchrannou službu, všechny naše obranné a bezpečnostní složky. Jsem na vás všechny, naše bojovníky, hrdý!
Letošní rok by se dal nazvat rokem ukrajinských ztrát, ztratila celá Evropa i celý svět. Ale to by byla chyba. Tak bychom tomu říkat neměli.
My jsme nic neztratili. Vzali nám to. Ukrajina nepřišla o své syny a dcery – připravili ji o ně vrazi. Ukrajinci neztratili své domovy – zničili je teroristé. Neztratili jsme své země – obsadili je okupanti. Svět nebyl zbaven míru – zničilo ho Rusko.
Tento rok zasáhl naše srdce. Vyplakali jsme všechny slzy, vykřičeli všechny modlitby. Po celých 311 dní. Šlo by popsat každou minutu. Ale většina slov je zbytečných. Nejsou potřeba. Není potřeba vysvětlovat ani opisovat. Mělo by znít ticho. K rozjímání je třeba zastavit se.
Ráno 24. února.
Hostinec. Bucha. Irpin. Borodjanka. Charkov.
Mrija.
Stanice Kramatorsk. Hračka.
Černihiv.
Mariupol. Budova divadla. Nápis: „Děti“.
Olenivka.
Oděsa. Činžovní dům. Dívenka. Tříměsíční.
Vilnjansk. Porodnice. Dítě. Staré dva dny.
Azovstal.
Na to se nedá zapomenout. A je nemožné odpustit. Ale je možné vyhrát.
Stáli jsme na nohou, protože něco nás drželo při životě. Naše odhodlání.
Obrana Kyjeva.
Charkov.
Mykolajiv.
Čornobajevka.
Hadí ostrov.
HIMARSy.
Antonovský most.
"Bavlněné” výbuchy na ruské straně.
Krymský most.
Neptuny.
Křižník Moskva.
Ruská válečná loď.
Izjum, Balaklija a Kupjansk.
Cherson.
A modlíme se, aby k nim patřila Kreminna a Svatove, Melitopol, celý Donbas, Krym.
Bojujeme a budeme bojovat dál. Kvůli nejdůležitějšímu slovu: „vítězství“.
Určitě nastane. Už 311 dní se k němu blížíme.
Stálo nás to hodně sil. Ale až se vám bude zdát, že už nemůžete dál, vzpomeňte si, čím vším už jsme s vámi prošli.
Chci vám všem říct: Ukrajinci, jste neuvěřitelní! Podívejte se, co jsme dokázali a co dokážeme!
Jak naši vojáci od prvních dnů ničí tuto „druhou armádu světa“.
Jak jsme zastavili jejich techniku a pěší kolony.
Jak stařec vlastníma rukama zastavil tank.
Jak žena srazila dron sklenicí rajčat.
Jak jsme okupantům ukradli tanky, obrněné transportéry, vrtulníky, granáty.
Jak jsme za pár hodin vysbírali prostředky na protidronovou obranou, námořní drony, obrněná vozidla, sanitní vozy a drony Bayraktar.
Jak jsme odolávali všem hrozbám, ostřelování, kazetovým bombám, řízeným střelám, temnotě a chladu.
Jak jsme se podporovali jeden druhého a naši vlast.
Každý se ve válce počítá.
Ať drží v ruce zbraň, volant auta, kormidlo lodi nebo letadla, skalpel nebo ukazovátko.
Ať pracuje s notebookem, řídí kombajn nebo vlak.
Ať stojí u zátarasu nebo elektrárny.
Novináři a diplomaté, pracovníci komunálních služeb nebo záchranáři.
Všichni. Ať už pracují, studují na univerzitě nebo ve škole. Dokonce i ti, kteří se teprve učí chodit.
Právě na nich záleží. Na našich dětech. Na našem lidu. Na naší zemi.
Ve velké válce není maličkostí, není žádných zbytečností. Každý z nás je bojovníkem. Každý z nás je na frontě. Každý z nás je základem obrany.
Bojujeme jako jeden celek – celá země, všechny naše regiony. Obdivuji vás všechny. Chci poděkovat každé nepokořitelné oblasti Ukrajiny.
Charkovu. Znetvořenému, ale nedobytnému. Dokázali jste nepříteli, že být blízko vzdáleností neznamená být blízko myšlenkově. Charkov je ukrajinské město. Město-hrdina.
Neporazitelnému Mykolajivu. Heroicky odolává všem ranám. Město na vlně, která překoná všechny bouře.
Městu a regionu Sumy. Byli jste jedni z prvních, kteří naplno pocítili vpád okupantů. Sumský kraj jim ovšem jako kost zaskočil v krku. Obyčejní lidé vyráběli Molotovovy koktejly, zapalovali nepřátelské kolony, brali první zajatce. Sumský region představuje sílu.
Dnipru. Opoře a spolehlivému týlu naší fronty. Ujímali jste se lidí, vraceli jste životy raněným vojákům. Navzdory neustálému ostřelování Dnipr žije dál.
Oděse. Slunečné a přívětivé, která je dnes pevností. Světovou pevností, která brání nás a celý svět. Živí ho, protože denně posílá po moři miliony tun spásy. Protože je to Matka Oděsa.
Chersonu! Jste hrdinové! Byli jste osm měsíců okupováni. Bez zpráv. Bez spojení se světem. Odděleni od Ukrajiny. Tisíce z vás se zapojili do akcí proti rašistům. Nevěděli jste, jestli jsme to na Ukrajině viděli nebo o tom věděli. Okupanti vám lhali, že vás Ukrajina opustila a že za vás nebude bojovat. Vy jste však navzdory všemu věřili a čekali. Tvář Chersonu je roztřezaná střepinami granátů, ale důležité je, že nový rok vítáme svobodní a sjednocení pod modro-žlutými vlajkami. Tak se nám podaří všechno obnovit a všechno znovu vybudovat. Stejně jako Černihiv a Záporoží a Kramatorsk a Bachmut.
Děkuji místům, které se staly útočištěm pro miliony Ukrajinců: Rivne, Ivano-Frankivsk, Ternopil, Vinnycja. Děkuji vám! Těm, kteří přijímají a převádějí miliony tun pomoci z Evropy a ze světa: Lvov, Užhorod, Černivci, Luck. Děkuji vám! Těm, kteří se starají o evakuaci podniků, firem, univerzit: Chmelnyckyj, Žytomyr, Kropyvnyckyj, Poltava, Čerkasy. Děkujeme!
A těm, kteří čekají na Ukrajinu. A budou čekat. Donbasu, Luhanské oblasti, Krymu. Díky vám, naši bojovníci!
A samozřejmě Kyjevské oblasti a městu, našemu srdci, jež vždy bije díky vám, všem našim Ukrajincům!
Všichni jsme jedna rodina. Jedna Ukrajina.
Tento je rok je rokem, kdy Ukrajina změnila svět. A kdy svět objevil Ukrajinu. Bylo nám řečeno, abychom se vzdali. My jsme vyrazili do protiútoku! Bylo nám řečeno, abychom udělali ústupky a kompromisy. Směřujeme do Evropské unie a NATO.
Svět Ukrajinu vyslyšel. Evropský parlament, Bundestag, parlament Spojeného království, Kneset, Kongres Spojených států…
Svět poznal Ukrajinu. Ukrajina byla v médiích. V srdcích lidí. Na předních místech vyhledávače Google.
Svět spatřil Ukrajinu. Na hlavních náměstích v Torontu, New Yorku, Londýně, Varšavě, Florencii, Sydney a dalších městech.
Ukrajinci překvapují. Ukrajincům se tleská. Ukrajinci inspirují.
Existuje něco, co by nás mohlo vyděsit? Ne. Existuje někdo, kdo nás může zastavit? Ne.
Protože jsme spolu.
Za to bojujeme. Jeden za druhého.
Co je pro nás ten nejlepším pozdravem? Sklady okupantů. Co je nejlepším dárkem? Čísla v hlášení generálního štábu.
Nejsme si jisti, co nám přinese nový rok 2023. Ale jsme připraveni na všechno.
Nové úspěchy? Udělají nám radost. Nové zásahy? Nenecháme s jimi zlomit. Přetrvávající boje? Budeme bojovat. A až vyhrajeme, budeme se objímat.
Milí Ukrajinci!
Do Nového roku zbývá několik minut. Chci nám všem popřát jediné – vítězství. To je nejdůležitější. Přání pro všechny Ukrajince.
Ať je tento rok rokem návratu. Návratu našeho lidu. Návratu vojáků ke svým rodinám. Návratu vězňů do jejich domovů. Návratu uprchlíků na svou Ukrajinu.
Rokem navrácení naší země. Aby se z dočasně okupovaných stali navždy svobodní.
Rokem návratu k normálnímu životu. Ke šťastným chvílím bez zákazu vycházení. K pozemským radostem bez leteckých poplachů.
Návratu toho, co nám bylo ukradeno. Dětství našich dětí, klidného stáří našich rodičů. Aby vnoučata mohla o prázdninách navštěvovat své prarodiče. Aby se v Chersonu jedly melouny. A třešně v Melitopolu.
Aby naše města byla svobodná. Aby naši přátelé byli věrní.
A aby se náš hlavní údaj a hlavní úspěch objevil ve zprávách vedle čísla 100 000 zničených nepřátel, vedle tisíců jednotek zničené ruské techniky – a to je 603 628 kilometrů čtverečních. Taková je rozloha nezávislé Ukrajiny od roku 1991. A taková bude navždy.
Kéž nám to všechno nový rok přinese. Jsme připraveni za to bojovat. Proto jsme všichni tady. Já jsem tady. My jsme tady. Vy jste tady. Všichni jsme tady. My všichni jsme Ukrajina.
Sláva Ukrajině!
Šťastný nový rok!